Whys.cz - O čem se moc nemluví a co jiným uniká.

Jestliže jsem v minuém článku ironicky říkal, že Bretton-woodský sysém nebyl o moc lepší, než ten předchozí, pak dolarový systém, který nahradil ten Bretton-woodský, je naprostou katastrofou. Stalo se totiž něco do té doby neslýchaného. Americký prezident Nixon roku 1971 rozhodl, že dolar svázaný se zlatem není potřeba a že místo záruky zlata stačí záruka toho, že USA své dluhy zaplatí v dolarech, které následně budou moci věřitelé USA (ti, kdo USA půjčili) utratit za americké výrobky nebo cokoliv, co se v Americe za dolary prodává. Jenže bez jakékoliv záruky, neexistuje nic, co by zaručovalo, že za milion dolarů si koupěj jen jedinou unci zlata, nebo jediný americký chléb! Systém částečných rezerv, o kterém jsem mluvil v prvním díle, navíc běží dál!

Takže nyní nejen, že pokud vložíte do banky 100 dolarů, tak banka ve svých trezorech má jen 10, ale navíc, pokud chcete těch 100 dolarů proměnit ve zlato, nikdo vám nezaručí, za kolik dolarů či jestli vůbec unci zlata dostanete! Z toho lehko vyvodit, že bankovky v naší peněžence jsou něco, co funguje jen proto, že v jejich funkci všichni věří; Samy o sobě nemají žádnou hodnotu, protože nikdo negarantuje jejich směnu za cokoliv. Je to jen vaše víra, že i zítra si budete moci za své uspořené bankovky nebo za dolary cokoliv koupit – že Vám je někdo za něco hmotného či za nějaké služby, vymění. 

Možná pořád úplně nechápete a ptáte se, proč byste si za ně vlastně zítra nemohli nic koupit, když tento systém, kde se neručí zlatem, přeci běží od roku 1971 a všechno se zdá být v pořádku. Pokud jste pozorně četli a pochopili předešlé články, nemělo by tomu tak být, ale možná jste jen krůček od pochopení jádra problému.

Ten je v tom, že díky neexistenci záruk, centrální banky naprosto nic neomezuje, kolik dolarů či jiných měn se může vytvořit – nejsou k tomu nutné žádné zlaté rezervy, a to ani částečné! Ale co se logicky stane, když jedné věci (papírků), může být neomezeně a je extrémě levné je vyrobit, zaítmco druhé (zlata), je omezeně a nedá se uměle vyrobit? Není třeba teoretizovat, za třicet let po tomto odvázání dolaru od zlata, klesla hodnota dolaru 4× a cena zlata se více jak zosminásobila – z původních 35 dolarů na cca 300 dolarů! Dnes, jen po dalších deseti letech, zlato stojí přibližně 1600 dolarů a už bylo i u hranice 1900 dolarů. Ale nejen cena zlata, cena úplně všech věcí se znásobila, protože dolaru (ale i dalších měn) je čím dál víc. Další virtuální bankovy se, jak jsme si již vysvětlili, vytvářejí naprosto samovolně – pokaždé, když někdo vloží na účet a někdo další si od banky půjčí. Je tu ale ještě jeden další šokující nástroj! Oni další a další bankovky dokonce i přímo nepokrytě tisknou, nejen, že se samovolně virtuálně množí! Říká se tomu kvantitativní uvolňování.

Jak a proč to vlastně dělají, souvisí především se zadlužováním. Státy jsou každým rokem v deficitu, který narůstá. V průběhu let pak musejí splácet své staré dluhy, na které však nejsou peníze. Když přemýšleli, jak dluhy splatit co nejjednodušeji, nemuseli se příliš namáhat aby si vzpoměli, že bankovky, které vydávají nemusí být ničím podloženy. Stačí je zkrátka natisknout, a zaplatit jimi část dluhu. Každu takovou splátkou (každým natištěním peněz, které nejsou ničím kryty) však snižují hodnotu již existujících bankovek! Je to neviditelná krádež, nebo daň – chcete-li. Tímto okradou i vás: každým natištěním dalších bankovek se vaše peněženka vyprazdňuje, jen to není na první pohled vidět. Navíc, čím více tisknou a čím více bankovek vy máte právě v kapse/na účtě/naspořeno, tím více tratíte. Říká se tomu inflace, která způsobuje právě zdražování všech věcí, respektive pokles hodnoty bankovek, protože klesá jejich vzácnost (je jich více). Inflace je přirozená, díky systému částečných rezerv se děje stále, protože i díky němu vznikají nové bankovky. Takovéto kvantitativní uvolňování pro splacení dluhů je ale nepřirozené, velice nárazové a v důsledku mnohem zhoubnější než samotný systém částečných rezerv. 

Tyto natištěné peníze vlády nevykouzlí jen tak zadarmo. Například v USA je to půjčka od FEDu (což je Americká centrální banka) americké vládě. To znamená, že peníze byly natištěny FEDem, vláda je utratí státníma výdajema a splácením starých dluhů – ovšem je vytvořen nový, větší dluh vůči FEDu, který se stejně musí v budoucnu splatit. Za cenu nárazové inflace a zadlužení se tak dočasně utlumí kritický problém. Skvělý nástroj pro kariérní politiky v dnešním zadluženém světě, nemyslíte? 

Jak ale myslíte, že se v budoucnu tento nový dluh splatí? Samozřejmě, že ti, kteří ho vytvořili to už řešit nebudou, ale politikům po nich nezbyde nic jiného, než další tištění peněz na dluh! A to je ten paradox - ačkoliv by se měly dluhy splácet, tak narůstají, čímž vzniká potřeba dalšího tištění pro splacení dluhů, přičemž tištěná částka se neustále zvyšuje. Vše došlo tak daleko, že prezident Obama se musí zadlužit 2× tolik, než byly USA zadluženy, když přišel do své funkce, ba co víc: Od roku 2008 dodnes se počet dolarů v oběhu zdvojnásobil, přičemž dostat se na úroveň roku 2008 mu trvalo celých 200 let! Toto je naprosto neudržitelné a zcela zjevně se i tento finanční systém, stejně jako ty předchozí, čím dál rychleji hroutí a spěje ke konci, nebo změně.

V příštím díle Vám řeknu, jak si myslím, že takové zhroucení bude probíhat a nabídnu Vám další zdroje, kde můžete čerpat lehce vstřebatelné informace.