Dogmata o penězích IV.: Hyperinflace, možné splacení nesplatitelných dluhů?
V minulých dílech (I., II., III.) této série jste se dozvěděli něco o penězích, finančním systému a jeho historii. Prozatím poslední díl budu věnovat tomu, co lze podle některých, včetně mě, čekat s přihlédnutím na to, o čem jsem hovořil: Systém částečných rezerv, zlatý standard, kvantitativní uvolňování, zadlužování. Nakonec Vám doporučím několik kvalitních videí a knížek, kde Vám pomůžou dále rozvíjet své znalosti o našem finančním systému.
Jsem přesvědčen – a hodně ukazatelů tomu napovídá – že roku 2012 nás čeká počátek krize, která bude pravděpodobně ještě horší, než ta v roce 2008. Přitom už ta v roce 2008 se vyznačovala masivním uvolňováním dalších bankovek do oběhu, protože se tak vlády snažily stimulovat ekonomiku a splatit dluhy.
Pokud si nezvolíme cestu bankrotu, není jiná cesta, jak udržet stávající systém, než je další masivní tištění peněz, kvantitativní uvolňování. Až přijde recese, budou se vlády snažit dostat nás z ní znovu podobným způsobem. Můžeme tak očekávat masivní inflaci a vzhledem k neudržitelnosti obrovských dluhů jednou (což bude pravděpodobně velice brzo, osobně si myslím že při nebo po této krizi) zákonitě - až se systém bude definitivně hroutit, dojde k hyperinflaci – tím, že se do oběhu najednou dostane obrovské množství bankovek, které státy natisknou a zaplatí jimi velkou část svých dluhů a stimulačních balíčků. Hyperinflace znamená, že bankovky ztratí téměř veškerou svojí hodnotu a úspory všech lidí budou ztraceny, koupí si za ně nesrovnatelně méně. Toto se stalo již mnohokrát v historii.
Pokud o tom pochybujete, zamyslete se, co a proč se stalo v konci předchozích peněžních systémech. Cena zlata byla vždy k dolaru fixována pevným poměrem, ale dolarů bylo postupně příliš (kvůli jejich tvoření), zatímco zlata stejně málo. Proto bylo nutné, aby se změnil směnný poměr zlata tak, aby pro jeho vybrání bylo potřeba mnohem více dolarů, než dříve. Nárazově se tak změnila cena zlata dle znovu určeného poměru při přechodu na nový systém. Vlády ale pořád musely držet objem bankovek na uzdě, protože byly povinné je směňovat v onom poměru za zlato – přesto ale jejich objem nezadržitelně rostl! Nyní nemáme žádný pevný poměr, který by byl jakkoliv zaručen, je tu jen tržní poměr, kde lze cenu zlata za dolary směnit, není ale nikým nic zaručeno. Protože objem peněžních zásob nezadržitelně roste – dokonce mnohem rychleji, než ceny zlata a dalších věcí, čím déle se budou vlády snažit udržet při životě tento nefungující systém, tím horší bude případná konečná hyperinflace a znehodnocení stávajících bankovek, protože udržením tohoto systému se rozumí, že se bankovky budou tisknout více – což podporuje (hyper)inflaci. Jiná možnost, jak déle držet tento systém, zkrátka není!
Doufám, že jsem Vám příliš nenabořil vaše iluze a pokud ano tak toho budete umět využít ve svůj prospěch. V příštích dílech bych se rád zaměřil právě na to, jak tyto informace využít ve svůj prospěch a jak se můžete bránit této situaci, která nás nevyhnutelně čeká.
Ještě bych rád dodal, že informace v této sérii článků zdaleka nejsou kompletní, všezahrnující a nejspíše nejsou ani exaktně přesné. Tímto bych jen rád těm přítomějším z Vás, otevřel oči. To je opravdu jediné, o co se tento článek snaží. Předpokládám, že pokud Vás toto téma zaujalo, popřípadě vyděsilo, nespokojíte se s textem nějakého studentíka VŠ, který se snaží psát o tom, co ani nestuduje a vyhledáte si další, podpůrný materiály. Abych vám s tím pomohl, níže najdete pár skvělých tipů.
Videa, která byste měli shlédnout:
Přednáška Michaela Maloneyho, spolupracovníka Roberta Kiyosakiho (české titulky kliknutím dole na CC):
Skvělý animovaný film American Dream, který formou příběhu excelentně ukazuje, jak funguje Americký, potažmo světový finanční systém:
Knihy, které byste měli začít číst:
A pořád je to jen začátek! Pokud přesně chcete pochopit, co a proč se děje a veškeré souvislosti, budete tomu muset věnovat ještě více času a přečíst ještě více knih tak jako se o to snažím já. Nevýhodou je ztráta vašeho fotbalového opojení (jak říká Mike Maloney a mě se to velice líbí), výhodou je, že neskončíte na porážce.
Komentáře
Reaguji na vetu ze 3. odstavce: „Můžeme tak očekávat masivní inflaci a vzhledem k neudržitelnosti obrovských dluhů jednou (což bude pravděpodobně velice brzo, osobně si myslím že při nebo po této krizi) zákonitě – až se systém bude definitivně hroutit, dojde k hyperinflaci – tím, že se do oběhu najednou dostane obrovské množství bankovek, které státy natisknou a zaplatí jimi velkou část svých dluhů a stimulačních balíčků.“
Proc by se měl system definitivně hroutit? proc by melo zákonitě dojit k hyperinflaci? na základě jakých zákonů? proč by státy měli v jeden okamžik natisknout obrovské množtví peněz a zaplatit s tím všechny svoje dluhy a stimulační balíčky najednou?
…mnohem chytřejší přece je každý rok „přitisknout“ pár desítek či stovek miliard navíc, pomoci motivačních balíčku je „rozdat“ lidem a vytvářet tak rozumnou inflaci, nikoli hyperinflaci aby peníze absolutně ztratili hodnotu aby v ně lidi úplně ztratili důvěru a aby se z nich staly bezcenné papírky. Osobně si myslím že i kdyby se inflace pohybovala na 15, 20 nebo i 25% tak to nepokoje mezi lidmi nevzbudí.
Je pravda ze takto vysoka inflace demotivuje lidi od šetrnosti a spořivosti (je logické že se nebudu snažit šetřit peníze když vím že za rok budou mít o 25% nižší hodnotu) není to ovšem demotivace od pracovitosti a vydělávání peněz. Vlastně by se dalo říct že inflace motivuje lidi k utrácení, což pozitivně přispívá k ekonomickému růstu. Jde přece hlavně o to aby lidi stále pracovali a ne o to aby si nahromadili kapitál a pak přestali pracovat a v klidu z něj žili. Pokud někdo bude mít takové úmysly, při dostatečně vysoké inflaci může být jeho kapitál na poloviční hodnotě již za dva roky, což ho jistě nepotěší, a tak se bude snažit peníze investovat (neboli utratit) čímž se peníze dostanou do oběhu mezi lidi a ekonomika se opět rozhýbe.
Inflace je samozřejmě velice nevýhodná pro všechny věřitelé, jelikož se díky inflaci hodnota peněz snižuje, snižuje se tak i hodnota peněz co jim dlužníci dluží. Hodnota dluhu se tak pomalu každý rok snižuje až se časem výše dlužné částky stane zanedbatelnou. A to se netýká pouze státního dluhu ale i každého kdo má hypotéku nebo jakoukoli jinou půjčku. Proto v inflaci nevidím žádného strašáka ale pouze způsob jak bezbolestně a elegantně přerozdělit majetek od těch nejbohatších k ostatním lidem a jak přimět lidi opět začít nakupovat, pracovat a vydělávat peníze a zase utrácet a pracovat a utrácet,…
Tak jako se tento postoj pochopitelně nelíbí bohatým lidem protože díky inflaci přicházejí o své těžce vydělané úspory, tak se tato myšlenka nelíbí i Německu či Francii, jelikož půjčili Řecku a jiným jižním státům velký objem finančních prostředků, v případě, že Řecko zbankrotuje nevrátí se jim z půjčených peněz s největší pravděpodobností nic, vytisknou-li peníze hodnota půjčených peněz bude klesat.
Pokud máte někdo jiný názor na inflaci sem s ním rád si ho přečtu.
Ach jo
Tomáši, vy se evidentně přímo vyžíváte v polopravdách a zkratkovitých závěrech. Jenže nic není jen černobílé. Svět je plný barevných odstínů. Takže ani ekonomika není jen odraz teorií. Nějak jste pozapomněl poukázat na skutečnost, že centrální banky ať je to FED, ECB ne ČNB jsou velmi výrazně chráněny před vlivy politiky. Nejsou určitě úplně apolitické, nicméně není to tak zásadní, aby politici, kteří jsou aktuálně u moci, mohli natvrdo rozhodovat za vedení těchto institucí. A řekněme si pravdu, cíle politiků a cíle ekonomických praktiků nejsou zdaleka totožné. Politik by rád z veřejných rozpočtů „koupil“ co nejvíce voličské přízně a současně chce vypadat jako bezva hospodář. A to nejde. Kdežto centrální bankéř nezávislý na voličské přízni má cíle postavené jinak – např. držet inflaci na přijatelné úrovni. A teď tady hlásejte své vize!
Reakce na dva komentáře nade mnou
Čus chlapi. Nejsem znalec, jako Tomáš tuto problematiku studuju jen pro své potěšení a pro svou informovanost. Všechny informace co jsem zjistil na netu mě vedou ke stejné myšlence co píše v článku Tomáš a hyperinflace se také obavám. To co píšete mi přijde jako velmi neinformované a naivní. FED je soukromý, s politiky velmi propojený. Guvernér ČNB je řízen politiky, mají přímý vliv na jeho rozhodování a dokonce svá rozhodnutí musí konzultovat s komisí složenou z politických zástupců. Satčí si zjistit kdo guvernéra jmenuje milý Daníku ;). Toliko k „ach jo“ Daníkovi. K Tomáškovi bych dodal, že ano inflace v malé míře je motivační, ale aby inflace v hodnotě 25% nenadělala paseku mezi lidmi je fakt total nonsense. Stačí se podívat na situaci v Německu před druhou světovou válkou ;). Jak píše Tomáš v článku – vše se dá vyčíst z historie ;). Navíc Tomáš nikde nepíše, že natištěnými bankovkami státy budou splácet dluhy. Dluhy se devalvací peněz – kvantitavním uvolňováním – větší inflací sníží,resp. tím že je velké množství peněz v oběhu čímž peníze ztrácejí hodnotu už dluh 300000000000 nebude tak tíživý…neboť tato částka peněz nebude mít takovou hodnotu jako před inflací vyšší či hyperinflací…
Realita?
[3] Honza Štrup: Je otázka jaká bude budoucnost. Článek je jak sám autor přiznává velmi obecný. I můj komentář bude velmi obecný, protože pro vědeckou práci na toto téma bych určitě vyčerpal přinejmenším 60 A4. Přesto se pokusím říci něco o věcech o kterých se příliš nepíše či jsou často špatně chápány nebo zkreslovány. K centrálním bankám – ty jsou podle zákona zcela apolitické i když v praxi samozřejmě některá jejich rozhodnutí a činy na činech politiků ve vládě závisí. Navíc i mezi různými politiky a to dokonce i ve stejných stranách je rivalita a rozpory. Situace v Německu zde zmiňovaná byla extrémní. Ať už je současná situace jakkoliv kritická tak tak extrémní není, to jen tak naokraj. Navíc jsou poměrně velké rozdíly mezi různými zeměmi. USA více jak 100% HDP státní dluh, EU okolo 80% HDP, ČR něco nad 40% HDP. Každá země tedy má jiné podmínky. Co se týká splatitelnosti dluhu tak ten je za normálních okolností nesplatitelný, možností jak to ale udělat je více. Nemusí to být nutně jen hyperinflace, kterou teď ka každý kdo začal sledovat ekonomické zprávy a nic moc o ekonomii neví straší. Osobně si myslím, že rozpouštění státního dluhu ČR větší inflací, dejme tomu těch 25% ČR je pořád reálné a je to rozhodně lepší řešení než vpodstatě neřízená hyperinflace. Další možností je jednorázová měnová reforma, kterou použili komunisté v padesátých letech – pokud by byla dobře provedena tak je to podle mně nejlepší možné řešení. S následnými reformamy vládnutí a změnou společnosti jako celku a udržováním střední inflace může dojít k znovuobnovení ekonomiky. Každopádně hyperinflace v ČR zatím rozhodně nehrozí a v nejbližších letech nehrozí ani USA a EU.
Jmenuji se Tomáš Čížek a druhým rokem studuji ČVUT, fakultu informa- čních technologií. Ve volném čase se ale zají- mám o všechno možné, zejména byznys, ekono- miku a politiku. Většinu času však spotřebuji prací na novém