Whys.cz - O čem se moc nemluví a co jiným uniká.

Jestliže si myslíte, že je „něco“ pravicové, pak si můžete být téměř jisti, že se najdou lidé, kteří budou tvrdit, že ne, že je to levicové a naopak. Hlavní problém není jen v tom, že je – z historického hlediska, kdy si nálepky pravicová nebo levicová vyměnilo hodně ideologií, těžké určit jaká kam patří, ale hlavně v tom, že spektrum politických filozofií a názorů, rozhodně nelze „stlačit“ na jeden rozměr – z leva do prava a naopak. Přesto většina lidí tento fakt neví a proto si politické spektrum představuje tak, jak ho zobrazuje následující obrázek: 

Klasická dogmatická představa rozložení politických idejí

Z něj by vyplývalo, že to, co je pravicové, je v podstatě to, co praktikoval Hitler či Mussolini a co je levicové, by mělo být to, co navrhují anarchisté nebo praktikoval Stalin, jen obojí v mnohem „mírnější“ podobě. Už toto zamyšlení nám napovídá, že takové dělení je nesmysl nejen proto, že pojmy pravice a levice jsou prostě vágní a málokdo si pod mini něco konkrétního představí, ale i proto, že například zobrazuje anarchismus jako extrémnější formu komunismu – což je přeci holý nesmysl vzhledem k tomu, že pro komunisty je typická snaha o státní centrální plánování a totalitní moc, kdežto extrémním anarchistům se zvedá žaludek už při vyslovení slova státní, natož v souvislosti se slovem „moc“. 

Ve skutečnosti mnohem více vypovídající rozčlenění politických idejí lze vyjádřit na takzvaném Nolanově grafu, který je pod tímto odstavcem a má rozměry dva. Zde už jsme se zbavili oněch vágních pojmů, a nahradili je dvěma veličinami: Mírou osobní svobody a mírou ekonomické svobody:

Nolanův graf, politické spektrum

Abych tyto dva pojmy blíže osvětlil, co se týče osobní svobody – pokud je nízká až nulová, znamená to, že nemůžete veřejně říkat své názory a Váš osobní život (tedy s trochou nadsázky i to, jakou rukou si utíráte zadek) je určováno nařízeními a omezeními v zákoně. Pokud je naopak vysoká až maximální, budete moci veřejně urážet prezidenta, nebo kouřit třeba marihuanu, protože do toho zkrátka nikomu nic není a to, jak naložíte se svým životem je považováno výhradně za Vaši osobní věc.

Pokud je ekonomická svoboda nízká, znamená to, že prakticky nemáte možnost podnikat, protože vše je státní a kolektivní. Byly by 100% daně a vybrané peníze by se „spravedlivě“ rozdělovaly mezi všechny. Když bude naopak maximální, tak to znamená, že daně a odvody státu jsou na minimu, protože ten nerozdává štědré sociální dávky ani nedotuje takřka žádné veřejné služby, což znamená skvělé podmínky pro podnikání a rozvoj ekonomiky – příkladem může být městský stát HongKong, kde je dlouhodobě nejvyšší životní úroveň na světě. 

Toto nové rozdělení nám však ukazuje zajímavou informaci: že ideje komunismu a ideje nacismu jsou ve svém extrému v podstatě stejné – v důsledku se liší jen v detailech a proto vidíme, že jsou na stejném místě. V obou systémech je osobní i ekonomická svoboda potlačená na minimum. To je zásadní rozdíl, oproti předchozí představě, která tyto dva systémy stavěla do opačných pólů. 

Ptáte se, co je teda ta pravice a levice na tomto spektru? Pořád to není jasné. Historicky pojem „levice“ vyjadřoval přízeň k ochraně osobní svobody a „pravice“ přízeň k ochraně svobody ekonomické. Pokud se ale opět podíváme, kdo si říká pravičák a kdo levičák tak můžeme soudit, že tyto představy vzaly za své, vzhledem k tomu, že „levičákovi“ Sobotkovi je úplně jedno, kdyby se čr měla stát protektorátem EU, která už všem dostatečně ukázala touhu po větší možnosti řídit každé osobní rozhodnutí jednotlivce, nebo že „pravičák“ Petr Nečas vesele zadlužuje náš stát, zvedá sazby daně a další odvody lidí státu a byrokracie je mu krom plný huby keců zřejmě ukradená. O dělnické straně, která je údajně „ultrapravicová“, tedy by měla prosazovat pravicové ideje ve své nejčistší formě, se snad už ani zmiňovat nemusím, protože ačkoliv je o ní zmínka v nadpise, z toho co se dnes dočtete jasně pochopíte, že tady se někdo setsakramentsky sekl.

Takže si myslím, že pravičákem nebo levičákem se může nazvat kdekdo a je spíše na něm, jak si toto stanovisko obhájí. Já osobně se snad odjakživa hlásím k pravici, kterou jsem ale vždy chápal jako souhrn myšlenek, které podporují ekonomickou ale zároveň i osobní svobodu. Proto když mě uslyšíte mluvit v těchto zkrácených a zkreslených pojmech, pamatujte, že za „levičáky“ obecně považuji všechny, kteří se snaží omezovat ekonomickou, nebo osobní svobodu. Ukážu Vám ještě jeden graf, v podstatě ten samý, jako předešlý s tím rozdílem, že tento je pootočený a jsou na něm vyneseny přibližné pozice politických stran v ČR – pravici, když už bychom se měli bavit v těchto pojmech, osobně chápu jako oblast kolem vrchní špičky grafu, levici vše ostatní, s extrémem u dolní špičky:

Politické strany v ČR na grafu Nolanova politického spektra

Je tu ale přesnější názvosloví, které je napsané jíž v druhém grafu, ačkoli i v něm se nadělalo dost zmatků, především v oné skupině „liberálové“. To proto, že klasický liberalismus – když se zrodil, bychom mohli do grafu zakreslit právě tam, kde je vysoká míra obou zmíněných svobod, avšak dnes (vlastně už mnoho let) si „liberál“ říká i mnoho sociálních demokratů a kdejakých kašparů, takže tento pojem ztratil původní, jasný význam. Proto se můžete setkat s pojmem „libertarián“, jak se označuje člověk smýšlející – z mého výše popsaného hlediska – pravicově, neboli ten, kdo se zastává ekonomické i osobní svobody. 

Abyste nebyli na pochybách. I já se zastávám obou těchto svobod a proto v tomto duchu bude pokračovat můj blog. Zkrátka nic pro slabší povahy socialistů ani levičáků ;) :P